Byla jsem vychovatelkou v dětském domově

ČlánkyNázorySociální práce

Zhruba osm tisíc českých dětí žije v ústavech. Ať už to jsou dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické a výchovné ústavy, střediska výchovné péče nebo dětské domovy pro děti do tří let, tzv. kojenecké ústavy. Do těchto zařízení se dostaly proto, že jejich vlastní rodina péči o ně nezvládla, nebo vlastní rodinu neměly. Umístění do náhradní rodinné péče bylo v jejich nejlepším zájmu, skutečnou rodinu jim ale školené vychovatelky nenahradí.

Já sama jsem měla možnost, vyzkoušet si práci v dětském domově, v rámci mého studia sociální práce. Uvědomuji si, že podobnou zkušenost nemá každý, a proto jsem se rozhodla, přiblížit vám své dojmy a pocity, prostřednictvím tohoto článku.

Víte, jaké jsou děti, vyrůstající v dětském domově?

Vděčné, emocionálně deprimované, frustrované, lačnící po pozornosti, rozdavačné, osamocené, odkázané samy na sebe, mají ostré lokty (protože musí mít), nic od nikoho neočekávají, snaží se všem zalíbit (protože chtějí, aby je někdo měl rád), trpí pocity viny (že zklamaly svou rodinu, že jsou špatné a proto je jejich rodina odvrhla), nosí masku drsnosti ale ve skutečnosti jsou zlomené.

Téměř denně jsem odcházela z praxe s obrázky a „dary“ od dětí. Chtěly, abych na ně nezapomněla, abych zase přišla a měla je ráda. Rozdávaly mi své hračky, ačkoli věděly, že ony hračky vlastně nebyly jejich, ale „domovní“.

Co jsem pro ně mohla udělat? Jak málo může člověk dát těmto dětem? Mohla jsem jim slíbit, že se o ně postarám, vezmu si je domu a bude zase dobře? Nemohla.

Každé dítě, i to nejzraněnější, touží po své rodině. I dcera drogově závislé matky, agresivní, nepřítomné, fyzicky i mentálně, každou noc usíná s nadějí, že se ke své původní rodině vrátí. Někdo má to štěstí, někdo ne.

Něco málo ale pro ně udělat můžeme. Pro konkrétní dítě. Jakékoli. Protože děti se rodí nepoznamenané, až my dospělí, a život všeobecně, jim bereme jejich bezstarostnost a naivitu, na kterou mají všechny, do jednoho, nárok.

knihy-do-domovu

Československá bibliografická databáze připravila, letos podruhé, speciální výzvu, nazvanou Knihy do dětských domovů. Do projektu se zapojilo celkem 70 českých a slovenských dětských domovů. Děti dostaly za úkol, vybrat si knihu, podlé svého přání, a nyní záleží jen na nás, jestli se jim jejich skromné vánoční přání vyplní.

Rozdáno bude téměř 700 knih. Na stránkách CBDB.cz si můžete vybrat konkrétní knihu, kterou jsme ochotni zaplatit, dozvíte se i ke komu kniha poputuje. Pak už jen vyplníte kontaktní údaje a můžete se začít těšit z pocitu dobrého skutku. Kdo z nás alespoň jednou nezatoužil stát se Ježíškem?

Akce trvá do 15. prosince 2016.

Za všechny děti, děkuji!

Hanka

*1989 | Redaktorka, social media freak, milovnice dobrých knih a tvrdé hudby.
Předchozí článek
6 důvodů, proč každý (bloger) musí být na Twitteru
Následující článek
Psycho: Sanatorium – Chet Williamson

Napiš mi tvé dojmy z článku, uděláš mi tím radost ;)

4 Komentáře zapnuto "Byla jsem vychovatelkou v dětském domově"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Jirka
Host

Moc pěkný článek, děkujeme za podporu.

Gabux
Host

Chci studovat psychologii se zaměřením na děti a plně doufám, že se mi poštěstí udělat si nějakou praxi v dětském domově. Nechci ty děti litovat, to jim nijak nepomůže. Spíše je chci zahrnout pozorností a sou láskou. Protože já děti miluji. Ačkoliv by to do mě málo kdo řekl, protože jsem poměrně ostrá, tak u dětí jsem jako beránek. A jen s nimi mám trpělivost. A jsem nesobecká. Jsou to krásné duše. 🙂
A přesto věřím, že spousta z nich se nakonec dokáže postavit na vlastní nohy a dokázat všem, že na to mají. 🙂

wpDiscuz

Přihlas se k odběru novinek (max. 1x týdně)

Nejoblíbenější články:

Proteiny a proteinové doplňky s bílkovinami.