Ve 13 letech uprchla z KLDR. Aby byla prodána do Číny…

BiografieKnižní dojmy

208304_bigNázev: Abych přežila – Můj útěk ze Severní Koreje

Autor: Yeonmi Park

Originální název: In order to live: a North Korean girl’s journey to freedom

Vydalo: Argo, 2015

Počet stran: 310

Autobiografické příběhy o útěku z nejizolovanější země na světě, komunistické Severní Koreje, jsou vždy silným čtenářským zážitkem. Hodnotou bývá především emotivní lidský příběh, koncentrované zlo v podobě vládnoucí dynastie Kimů, pokřivené lidství v touze zachránit si život a nakonec i neschopnost severokorejských uprchlíků, neznajících pojmy svoboda, vlastní názor, kritické myšlení a odpovědnost sám za sebe, aklimatizovat se ve světe 21. století a splynout se svými sousedy a zároveň bratry z Jižní Koreje, do které často, s vidinou lepšího života, prchají. Nejinak je tomu i v příběhu Yeonmi Park, které se podařilo uprchnout z rodné Severní Koreje, společně se svou matkou, ve věku 13 let. 

„Vládě v Severní Koreji nestačí, že kontroluje, kam člověk chodí, čemu se učí, kde pracuje a co říká. Potřebuje vás ovládat i skrze city. Zničí vaší osobnost a schopnost zaujímat v různých situacích postoje podle vaší vlastní zkušenosti se světem, a tím si vás zotročí.“ (str. 60)

Hlavní hrdinka vypráví svůj život od jeho počátku až do dnešních dní. První třetina knihy nepřinese čtenářům, kteří již mají o životě v Severní Koreji něco načteno, žádné výrazně nové poznatky. Yeonmi ve zkratce vysvětluje historii obou Korejí, nástup Kimů, své rodinné poměry, které nebyly vždy nejhorší, jelikož její otec se dlouhá léta zabýval pašováním a prodejem nelegálního zboží, dokud nebyl uvězněn v pracovním táboře.

Po vylíčení severokorejského dennodenního života přicházejí zbylé dvě části knihy, kvůli kterým stojí za to si vyprávění této statečné mladé ženy přečíst. Yeonmi a její matce se podaří překročit řeku spojující Severní Koreu a Čínu. Jejich očekávání lepšího života, bez hladu a ponižování, ale brzy vemou za své, když se, jako mnoho dalších uprchlic, stanou zbožím v rukou obchodníků s lidmi. V Číně, díky politice jednoho dítěte a upřednostňování mužských potomků, není dostatek žen. Čínští muži tak neváhají riskovat odhalení policií a vykupují od překupníků „severokorejské manželky.“ Ty slouží nejen jako sexuální otrokyně ale také jako levná pracovní síla.    

„Rozhodněte se! Rozhodněte se hned!“ přikázala nám. „Nechte se provdat, nebo běžte zpátky. Takhle to funguje.“

Od té chvíle, kdy jsem popadla mámu za ruce a nedovolila jí odejít, odehrávala se mezi námi změna. Teď jsem to byla já, kdo rozhodoval. Máma se na mě podívala a zeptala se: „Co chceš teď dělat?“

Bez rozmýšlení jsem odpověděla: „Chci jíst.“ (str. 144)

Yeonmi je tak ve svých 13 letech svědkem několika znásilnění vlastní matky, která se podvoluje v naději, že ochrání svou příliš mladou dceru. Nepodaří se jí to. Obě jsou samostatně prodány za směšné částky a sny, o šťastném životě, se zdají být ještě vzdálenější, než když žily v rodné zemi. Zároveň se obě ženy snaží vypátrat Un-mi, starší sestru, která uprchla do Číny sama, několik dní před nimi a také touží přivést do Číny otce, který, díky své nemoci, stále živoří v Severní Koreji.

Právě poslední dvě třetiny knihy jsou nejnapínavější a čtenářsky nejatraktivnější. Hlavní hrdinka se z hladovějícího dítěte stává neohroženou mladou ženou s ohromnou vnitřní silou a odhodláním. Nikdy se nelituje, obdivujete její odvahu a zápal. Ten se naplno rozhoří poté, co se ženám konečně podaří dostat do Jižní Koreje, kde jsou nuceny začlenit se do kapitalistické, konzumní, na výkon zaměřené společnosti. 

„Když mě vyvolali, ztuhla jsem. Netušila jsem, co jsou to „záliby“. Když se mi dostalo vysvětlení, že to je něco, co dělám, abych se cítila šťastná, nemohla jsem na nic takového přijít. Předpokládalo se, že mým jediným cílem v životě bude, aby byl šťastný režim. A proč by někoho mělo zajímat, čím chci v budoucnu být? V Severní Koreji nebylo žádná „já“, jen „my“. Tohle cvičení mi bylo nepříjemné a znervózňovalo mě.“ (str. 240) 

Abych přežila je příběh o touze po životě. O vzletech a pádech, o naději, odvaze a usilovné práci. O lásce k rodině, která sahá až za hrob. Nemůžeme mít hrdince za zlé, že svůj příběh převypravuje zprostředkovaně, jakoby za sklem, s nadhledem uplynulých let. Závěrečná část knihy, popisující tvrdý střet s realitou života v Jižní Koreji, je velice emotivní a zároveň působí motivačně. Z Yeonmi se stává studentka kriminologie na univerzitě, hvězda jihokorejské televizní show, dobrovolnice v práci s bezdomovci a chudými a nakonec i bojovnice za lidská práva. Procestuje celý svět a přibližuje posluchačům realitu života v nejděsivější zemi na planetě. O své zážitky se dělí i na svém veřejném facebookovém profilu

Kniha je vhodná jako seznámení s realitou života v Severní Koreji, pro neinformované čtenáře. Těm ostatním poskytne vhled do problematiky obchodování s lidmi. Všem čtenářům ale zahraje na city a povzbudí ve víře v lepší zítřky. Ti, kdo tvrdě pracují, nakonec uspějí.

O autorovi:

Yeonmi Park (1993) je severokorejská aktivistka za lidská práva, která v roce 2007 uprchla ze Severní Koreje do Číny, v roce 2009 z Číny přes Mongolsko do Jižní Koreje. Abych přežila je její prvotina. Jako bojovnice za lidská práva promlouvala na summitu One Young World v Dublinu nebo na Oslo Freedom Forum a na 30. zasedání Organizace spojených národů ve Výboru pro lidská práva. Pravidelně vystupovala také v pořadu EBS, kde poprvé hovořila o svém životě v KLDR a cestě za svobodou.

Hodnocení:

hvezdymensi

Hanka

*1989 | Redaktorka, social media freak, milovnice dobrých knih a tvrdé hudby.
Předchozí článek
O teenagerovi, který bojuje s depresí
Následující článek
Autentické svědectví života s psychózou

Napiš mi tvé dojmy z článku, uděláš mi tím radost ;)

2 Komentáře zapnuto "Ve 13 letech uprchla z KLDR. Aby byla prodána do Číny…"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Myanmar
Host

Zní to jako hodně zajímavé čtení! Děkuji za doporučení 🙂 Co se týče knih o SK, z beletrie se mi hodně líbil Syn správce sirotčince, z odbornější pak Není co závidět – obě doporučuju, kdyby sis chtěla o tématu přečíst ještě něco 🙂

wpDiscuz
„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde