Název: Hitlerovy fúrie – Německé ženy a nacistické vraždy

Autor: Wendy Lowerová

Originální název: Hitler’s Furies: German Women in the Nazi Killing Fields

Vydalo: Paseka, 2015

Počet stran: 352 

Nacista nemusí být vždy urostlý muž ve středních letech. Za mnohými zvěrstvy, páchaných na civilním obyvatelstvu, stály také ženy. Většinou velice mladé ženy, do 25 let. Zdravotní sestry, učitelky, sekretářky. Zkrátka pravé německé ženy, řádně vychované a vždy připravené, bránit svou zem a hájit nadřazenost árijské rasy. Právě o takovýchto ženách, a jejich životech, vypráví kniha Hitlerovy fúrie – Německé ženy a nacistické vraždy.

Americká historička Wendy Lower se dlouhodobě zabývala historií druhé světové války. Velké množství dobových materiálů, novinové zprávy, fotografie, filmy a další, nalezla v ukrajinských archivech, kam byly ukryty Rudou armádou. Tehdejší sovětští funkcionáři, tuto hodnotnou válečnou kořist, uschovávali ve státních a oblastních archivech, čímž ji skryly, za železnou oponou, na spoustu let.

Německé fúrie sloužící Říši

Německé ženy (samozřejmě nejen ony) procházely tvrdou ideologickou výchovou. Hlavní náplní jejich života, mělo být rození dětí. Nových árijců. Matka, která měla čtyři a více dětí, se mohla těšit nebývalé společenské úctě.

Mladé árijské ženy nesměly používat kosmetiku, nesměly si barvit vlasy, lakovat nehty ani neměly být příliš štíhlé. Nemyslitelné bylo, stýkat se s jinými muži, než s německými. Pokud se žena vymykala, ať už svým chováním nebo původem, mohla být poslána do tábora. Výjimkou nebyly ani nedobrovolné sterilizace.

„Ze všech profesí právě povolání zdravotní sestry přivedlo přímo do války a k účasti na nacistické genocidě největší počet německých žen; (…) v Německu se v ústavech podílely na selekci mentálně nebo fyzicky postižených, oběti posílaly na smrt do plynových komor nebo jim dávaly smrtící injekce; (…) pracovaly na ošetřovnách koncentračních táborů; utěšovaly německé policisty SS a vojáky (…). Staly se tak prvořadými svědkyněmi holokaustu v Evropě, některé se samy podílely na hromadném vraždění.“ (str. 56)

https://www.instagram.com/p/BMOoWUJBmdY/?taken-by=hankafoti

Kniha Hitlerovy fúrie je dlouhým monologem autorky. Do textu promítá i své vlastní myšlenky a dedukce, čímž se občas opakuje a bere čtenáři prostor pro jeho vlastní fantazii. Evropský čtenář nepotřebuje vysvětlovat, co který konkrétní fakt znamenal v praxi. 

Bohatý textový materiál je doplněný několika dobovými fotografiemi, doslovnými přepisy z osobní korespondence nebo zápisy ze soudních jednání apod. Velice obsáhlý je též poznámkový aparát, který samotný text zkrátil z 352 stran, na 245 stran.

Celkově kniha působí dojmem poctivě odvedené práce. Z ústřižků životů konkrétních žen, nastřádaných po archivech, se Lowerová snaží poskládat lidské osudy, s ohledem na dobu, ve které ženy vyrostly a žily. Jak už jsem ale psala výše, text na mě působí, jako by byl psaný pro čtenáře, který toho o nacistickém Německu a souvisejících tématech, příliš neví. Možná americká autorka psala knihu pro amerického čtenáře? Nevím.

Pokud přehlédnete zmíněné vysvětlování a občasné domýšlení samotné autorky, můžete se z knihy dozvědět spoustu nových informací. Svým zaměřeným pouze na ženské osudy, je kniha unikátní a zaslouží si pozornost milovníků podobně laděné literatury.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji mega-knihy.cz.

Pokud vás téma zaujalo, přečtěte si Moji vzpomínku na Osvětim (včetně rozsáhlé fotogalerie).

O autorce:

Wendy Lowerová (1965) přednáší historii na Claremontské McKennově vysoké škole v Kalifornii a podílí se na výzkumu dějin východní Evropy na univerzitě v Mnichově. Kromě zmíněné knihy, napsala dále Nazi Empire-Building and the Holocaust in Ukraine (Budování nacistické říše a holokaust na Ukrajině, 2005) a The Diary of Samuel Golfard and the Holocaust in Galicia (Deník Samuela Golfarda a holokaust v Haliči, 2012).

Hodnocení: