Dlouhých jedenáct let uplynulo od premiéry andělské pohádky Anděl Páně. Původně televizní pohádka, která se na plátna kin dostala až na poslední chvíli, a to bez jakéhokoli PR, využila okřídlení všech svých andělů, a pomalu ale jistě, vystoupala až na samotný vrchol divácké obliby.

Režisér Jiří Strach otálel, s druhým dílem svého vánočního hitu, tak dlouho proto, že není fanda „blbých dvojek“, které se vezou na úspěchu svého předchůdce, aniž by nabízely cokoli nového. Impulzem, k natočení druhého dílu oblíbeného, komediálně laděného, příběhu anděla Petronela, byl nápad spoluscénáristy Marka Epsteina, kterého napadlo, zasadit děj novinkové pohádky, do dne svatého Mikuláše.

To je totiž jediný den v roce, kdy hlavní postavy, anděl Petronel a čert Uriáš, bezproblémově splynou s pozemšťany, aniž by musely maskovat svůj nadpozemský původ. Na Zem je, stejně, jako v prvnímu díle, sešle Bůh, aby našly ztracené jablko, ze stromu poznání, které se „nedopatřením“ ocitne na Zemi.

Diváci se opět mohou těšit na všechny své oblíbené postavy – Ivana Trojana, Jiřího Dvořáka, Jiřího Bartošku či Kláru Issovou. Nově se v pohádce objeví Vica Kerekes, v roli ovdovělé krejčové, dcera Petra Čtvrtníčka, Anna, v roli odvážné kolednice, Bolek Polívka, jako majitel krejčovské dílny, a v malé roli i Vojtěch Dyk, jako prodejce teplých párků.

Plejádu předních českých herců, doplňuje také několik nehereckých celebrit, například Lucie Bílá, v roli sv. Lucie nebo Michal Horáček, jako archanděl Michael. V epizodních rolích, se ve filmů objeví legendy českého filmu, Jiřina Bohdalová a Josef Abrhám.

Vánoční komedie s teologickým přesahem pro celou rodinu

V prvním příběhu Anděla Páně, se diváci nejvíce bavili, při společných scénách, věčně zmateného, anděla Petronela a uličnického čerta Uriáše. Proto se režisér Jiří Strach rozhodl, postavit nový příběh, především na špičkování těchto dvou, zcela odlišných, postav. Zmíněná dvojice téměř nesleze z plátna.

Tíhu pozemského života, představuje ovdovělá matka samoživitelka, která pracuje dnem i nocí, v krejčovství, oplzlého a kapitalisticky smýšlejícího majitele krejčovství, Košťála.

Košťál, společně s trojicí zlodějů, převlečených za koledníky, zosobňují jediné záporné postavy pohádky. Bohužel, ani z jedné, z těchto postav, nečiší zlo. České pohádky jsou údajně charakteristické svým vlídným pojetím negativních postav. Což neměl být případ Anděla Páně. Trojice zlodějů, v maskách anděla, čerta a Mikuláše, je poměrně násilná, ale strach jsem z ní zkrátka neměla a myslím si, že ani dětem příliš vrásek nenadělala.

Množství teologicky laděných narážek a průpovídek, které si mezi sebou vyměňuje andělská rodinka v nebi, je bohaté. Škoda jen, že jim valná většina dětí neporozumí, úvod filmu je tak vhodný spíše pro dospělé.

Sv. Marie: „Jakpak ses vyspal, Petronelku?“

Petronel: „Špatně, špatně, hlavu mám jak střep.“

Sv. Matěj: „Včera byl u sv. Silvestra nácvik na Silvestra.“

Petronel: „Já jsem za Ježíškem nešel aby nám proměnil vodu ve víno.“ 

Sv. Matěj: „A kdopak vytáhl tu zelenou od sv. Patrika?“

Petronel: „Ty si taky Matěj!“

Sv. Martin: „Kdo vypil moje svatomartinské víno?!“

Petronel: „To nevim. (škyt)“

Sv. Marie: „Petroneli, Petroneli, abys neskončil u sv. Apolináře.“

Po přesunutí děje na Zem, se pohádka mění, ve vánočně laděnou komedii, ve které se neustále něco děje. Někdo před někým utíká, někdo si z někoho utahuje, někdo někoho hledá. Vlivem postupného nabalováním dalších a dalších události, se bohužel lehce vytrácí původní linie příběhu.

Následné zamilování obou hlavních postav, anděla i čerta, do krásné vdovy, působilo už moc překombinovaně, jakoby navíc. Konflikt anděla a čerta, měl ale zásadní význam, pro závěrečnou část filmu. Závěr filmu je ve znamení teologicky, nebo spíše morálně, laděného poselství – schopnosti odpouštět.

Celý film by se dal shrnout, jako pohádka – vánočně laděná komedie – lidský příběh, s teologickým či morálním přesahem, v jednom.

O zábavu se postarala ústřední dvojice, o sociální přesah, postava svobodné matky a její dcery, zlo představoval majitel krejčovství Košťál a trojice zlodějíčků, závěrečný souboj o milovanou ženu, je hrou ega s jednou z nejvýznamnější lidských ctností – odpuštěním.

Je těžké zhodnotit, pro koho je tato pohádka určena. Nejmenším dětem se bude líbit škodolibý humor, větší děti zaujme postava čerta Uriáše, pro rodiče nebude problémem se ztotožnit s osudem chudé matky samoživitelky, která dře, aby zajistila základní potřeby své dcery, náročnějšímu diváku, by se mohl zalíbit motiv lásky k bližnímu, potlačení sobeckosti a vyzdvižení významu přátelství.

Divácký rekord pokořen

Anděl Páně 2 má, na rozdíl od svého předchůdce, velice dobré PR. O čemž svědčí, více než 190 tisícová, návštěvnost v kinech, během prvního víkendu uvedení do kin. Následující víkend, si na film zašlo 168 tisíc diváků. Celkově, i s předpremiérami, tak Anděla Páně 2, vidělo téměř půl milionu diváků. Předchozí divácký rekord Babovřesk tak padl.

Chystáte se taky do kina? Viděli jsme první díl této pohádky? Jak se vám líbil? Proč myslíte, že se Anděl Páně stal takovým fenoménem, i v době údajné „pohádkové krize“, které jsme svědky, v posledních několika letech? Zaslouží si, pohádky Jiřího Stracha, místo, vedle takových klasik, jakými jsou pohádky pana Vorlíčka a dalších? Přispějte svým názorem v komentářích, budu se těšit. 🙂

Hodnocení: