V rámci studia sociální práce, jsem se často setkala s lidmi, kteří byli v obtížné životní situaci. Jako pomáhající profesionál, i jako člověk, si uvědomuji, že pro některé z nich je těžké přijmout nabízenou pomoc. Tito lidé mohou mít pocit, že se svými problémy již nemůžou nic udělat. Připadají si nehodnotní, po čase rezignují.

S lidmi, kteří zažívají pocit vyloučení ze společnosti, jsem se nejčastěji setkávala, když jsem vykonávala praxi v Azylovém domě pro muže v Českých Budějovicích a v Azylovém domě pro ženy v Prachaticích. V obou těchto zařízeních byli lidé, kteří měli zkušenost se životem na ulici. Co všechno s sebou tato zkušenost nese, proč je tak těžké vrátit se zpět do „normální společnosti“?

Bezdomovectví

V mnoha zemích je bezdomovství zcela novým pojmem. Slovník veřejnosti, ba ani slovník politiků a legislativy tento termín nezná. Jeho obecné vlastnosti, srovnatelnost s pojmem jiným, znaky společné, rovnocenné, hierarchicky uspořádané, definice fenomenu – to vše je ještě neurčeno, neprobádáno. Celá společnost pociťuje nesnáze a potíže v rozeznávání chudoby, hrozby její šíře. Konfrontace s problémy, které veřejnost jakoby si dříve neuvědomovala, zaznamenává novou a závažnou prioritu ve městech i na venkově: sociální segregaci a společenské vyloučení.

Život každého člověka v industrializované společnosti je stále komplikovanější. Neustálé technické, ekonomické a sociální změny vyvolávají v mnohých z nás nejistotu, strach a úzkost. Stále se musíme něčemu přizpůsobovat, nově se orientovat v rychle se měnících společenských procesech i sociální struktuře naší společnosti. Často neřešitelné situace, destrukce lidských vztahů, zhoršující se životní prostředí, neuspokojivá míra potřeb hmotných, psychických i sociálních plodí v nás nespokojenost, desilusi a konflikty. Někteří z nás jsou silní a schopni se vyrovnat s mnoha životními problémy, jiní podléhají snadno i v málo zátěžových stresových situacích. Adaptace na životní podmínky není u každého stejná.

Klesá s věkem, s nedostatečným vzděláním, s fyzickým a hlavně psychickým postižením nebo chorobou. Slabší jedinci se pak často dostávají do nouze:

• hmotné (nedostatečně uspokojené životní potřeby),
• sociální (dlouhodobá hmotná nouze často spojená s osamělostí),
• morální (nedůstojné uspokojování životních potřeb),
• společenského vyloučení (životní krize, z níž je nesnadné bez účinné vnější pomoci navrátit se k obvyklému životnímu stylu; často je doprovázeno úplnou rezignací).

Současné sociální a hospodářské podmínky v Evropě i u nás mají tendenci vylučovat určité skupiny osob z možných životních příležitostí. Nejzranitelnější jsou skupiny zdravotně nebo společensky handicapované:

• lidé vyloučení z hospodářského života (dlouhodobě nezaměstnaní),
• mládež, která se nedovede hospodářsky uchytit,
• invalidé (lidé s tělesným, smyslovým a mentálním postižením),
• rodiny s nemocným členem, o kterého pečují,
• nestabilní rodiny,
• staří lidé,
• ženy (společenská diskriminace přes ústavou zajištěnou rovnoprávnost),
• lidé institucionálně poznamenaní (dětským domovem, výchovným ústavem, vězením),
• příslušníci minorit (u nás zejména Romové)
• cizinci (uprchlíci, migranti, přesídlenci).

Hmotná a sociální nouze je negací důstojnosti člověka. Tam, kde jsou lidé odsouzení k životu v chudobě, jsou porušována lidská práva.

Sociální vyloučení obecně znamená vyčlenění osoby i skupiny mimo běžný život většinové společnosti. Sociální vyloučení zabraňuje zapojení se do sociálních, ekonomických, kulturních i politických aktivit společnosti, je spojeno s odepřením občanských práv a sociální pomoci.

Rizikové faktory bezdomovectví

Bezdomovectví s sebou přináší řadu rizikových faktorů, které se podílejí na zhoršení zdravotního stavu jedince. Na prvním místě uveďme problém výživy a stravování. Dalším problémem je nedostatek pitné vody a vody k osobní hygieně.6

Řada lidí bez domova trpí nedostatkem kvalitního spánku. Jsou nuceni přespávat na veřejných místech, která jim neskýtají pocit bezpečí. Usínají až pod tíhou velké únavy a spánek je povrchní ze strachu před napadením, okradením. Často spí vsedě, většinu dne tráví na nohou. Známým problémem je pobyt venku za nepříznivého počasí. V zimních měsících hrozí celkové podchlazení organismu nebo omrznutí akrálních částí těla. Úmrtí na celkové podchlazení je ale v našich podmínkách téměř vždy spojeno s alkoholovým opojením. Rizikovým faktorem je ale také odpor veřejnosti, sociální exkluze a osamělost, které způsobují deprese, úzkostné stavy, ale stojí i za nejrůznějšími stesky, jako jsou bolesti hlavy a celkový dyskomfort. Osamělí lidé bez domova se stávají terčem útoků skupin teenagerů. Důsledkem takových napadení bývají i těžké úrazy hlavy, tržné rány, zlomeniny, jsou častou příčinou hospitalizace. Běžné jsou také střety s dopravními prostředky, pády na eskalátorech, do kolejiště, bohužel často pod vlivem omamných látek. Významným faktorem je také omezený přístup ke zdravotní péči.

Návrat ztracené důstojnosti

Je nezbytné si přiznat, že není možné celý jev chápat, jen jako krizi v životě člověka. Určitě je třeba počítat i s tímto a právě kvůli krizi je tu řada služeb věnujících se tzv. resocializaci. Známe však i chronický rozměr bezdomovectví. Moc se o něm nepíše a ani příliš nediskutuje. Odborníci se totiž snaží (i musí) tvářit, že resocializace – tedy návrat do společnosti – je čímsi samozřejmým. Existuje ovšem poměrně velký počet lidí bez domova, u nichž je lidsky i odborně problém nalézt vhodné řešení, směřující k „návratu do společnosti“. Představa normálního života se u veřejnosti a řady bezdomovců může hodně lišit. Nezřídka neznají svá práva a povinnosti, neumí se bránit, stávají se oběťmi podvodů nebo je sami primitivním způsobem páchají. Platí zde přímá úměra. Čím déle je člověk na ulici, tím menší jsou šance na jeho návrat.

Jde o to, aby člověk uměl být platnou součástí tohoto světa. Je třeba, aby někdo z nás byl schopen člověku v tíživé situaci říct, že ta zdánlivě konečná stanice může byt začátkem. To, že s tím člověkem jednáme jako s někým, kdo má cenu, velmi pomáhá.

Závěrem

Proces návratu člověka žijícího na ulici zpět do běžného života, je náročný a zdlouhavý. Dobrým odrazovým můstkem může být získání zaměstnání, a s ním souvisejícího pocitu užitečnosti.

Všeobecně známý je časopis Nový Prostor, který je prodáván lidmi bez domova. Originálnějším projektem je pražský Pragulic. Lidé žijící na ulici zde pracují jako turističtí průvodci, kteří zároveň vyprávějí zájemcům zážitky ze života v pražských ulicích. V poslední době vzbudit v médiích velký ohlas projekt neziskové organizace DivaDNO, kdy bezdomovci hlásili počasí na veřejnoprávní České televizi.

Seznam použité literatury

1. HRADECKÝ, I. HRADECKÁ V. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje, občanské sdružení, 1996. ISBN 80-902292-0-4.

2. KOPŘIVOVÁ, J. Návrat ztracené důstojnosti. Sociální práce/Sociálna praca. [online]. R. 2006, č. 4. [cit. 2013-12-12]. Dostupné na internetu: <http://www.socialniprace.cz/soubory/4-2006_bezdomovectvi-120116134722.pdf>.

3. MIKESZOVÁ, M. LUX, M. Faktory úspěšné neintegrace bezdomovců a nástroje bytové politiky pro řešení bezdomovectví v ČR. Sociologický časopis. [online]. R. 2013, č. 1. [cit. 2013-12-12]. Dostupné na internetu: <http://sreview.soc.cas.cz/uploads/7cae83198e4f5eaf667e3676480a5d73cc92ef6c_13-1-12Mikeszova-Lux16.indd.pdf>.

4. PEKÁRKOVÁ, A. Sociálně – zdravotní problematika bezdomovectví, 1. část: Zdraví osob bez domova. Sociální služby. [online]. R. 2013, č. 8-9. [cit. 2013-12-12]. Dostupné na internetu: <http://www.apsscr.cz/ckfinder/userfiles/files/SS%208,9-2013%20s28-31.pdf.>.

5. PRINZ, P. Bezdomovci. In Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha: Jabok, 2008. ISBN 8090413722.